Jsme zpátky z našeho letního dobrodružství na dvou kolech do Maroka. Zajímá tě, kudy jsme jeli, jaká místa neminout a kolik jsme utratili? Právě jsem dala dohromady shrnutí, fotky a 10 romantických míst z mé nejdelší cesty mimo ČR.
Náklady a pár číšel
73 849 Kč jsme utratili bez vstupních nákladů za moto a vybavení. Z toho řekněme byl 12 tisíc benzín, 4 tisíce silnice, známky a poplatky. 8 tisíc trajekt tam i zpět do Barcelony. Zbytek tak detailně zmapovaný nemáme, ale převážně jídlo a zážitky. Za ubytování jsme většinou neplatili, o tom jsme psali předchozí článek, který si vydobyl téměř tisíc lajků.
9112 ujetých kilometrů
414 kilogramů plně naložená motorka
76 dní na cestě
66 nocí jsme neplatili za ubytování
32 různých míst na spaní
14 nocí ve stanu
11 navštívených zemí
8 kg jsme zhubli
7 skvělých Workaway zkušeností
4 ubytování přes Airbnb
3 noci v kempu
3 pokuty za rychlost
2 noci přes Couchsurfing ve Fez
2 ztracené barefoot boty
1 noc na trajektu
A NEKONEČNĚ zážitků, každý den byl úplně jiný!
Švýcarsko je ráj nejen pro motorkáře
Švýcarsko je prostě nepopsatelné, tomu bychom dali šest z pěti hvězdiček. Strávili jsme tam dva týdny a určitě se tam ještě otočíme. Po cestě z Lichnštejnska jsme často trhali borůvky, fotili a užívali si serpentýny. Když jsme dojeli k jezeru Walensee, vzali jsme kemp Murg, jelikož na každé straně skála, nebo kopec, takže stanování venku nešlo. Návštěva Lucernu a kryptoměnového města Zug byla super. Na jih jsme to vzali přes známé motorkářské průjezdy (Brunig, Grimpsel, Simplon Pass) až do Sionu, kde jsme udělali výlet k 2. nejvýše položené přehradě Grande Dixence Dam.
Náklady ve Švýcarsku jsme chtěli stáhnout, takže první Workaway se nám dost vyplatil. Udělali si přátele a měli tak super vilku pro sebe. Dost nás překvapil systém školství a voleb. To je ovšem na další článek.
Francie, země radarů a známých měst
Cesta pokračovala kolem Mont Blancu na jih. Nemohli jsme minout Tomovo oblíbené město Annecy, kde jsme si přestávku zpříjemnili na šlapadlech. Co jsme jeli přes národní parky, vytáhli jsme třikrát drona, jelikož jsme si mysleli že jsme v Canonu. Avignon jsme znali z písničky o jeho nedostavěném mostu, takže jsme ho prostě museli vidět.
Po těch hicech jsme si dali koupačku a návštěvu města Carcassonne, kde nás mrzelo, že jsme nezůstali déle. Tom ho zná z deskové hry a tyhle pevnosti má rád. Jen jsme při takovýchto rychlonávštěvách často bojovali, kam s oblečením a helmama na motorku.
Kousek za městem jsme narazili na ne moc šťastný Workaway v super přírodě, ale anglický pár nám moc nesednul, a tak jsme jeli přes Andorru a Pyreneje na pár dní do Barcelony. Tom už tam byl pětkrát a vždy se rád vrací na vyhlídku nad město, kde jsme si udělali romantický piknik při západu slunce.
Španělské pobřeží nás zavedlo až na Mars
Zastávka v menším mětečku Villajoyosa u moře byla docela náhoda, prostě nám bylo horko a potřebovali jsme se zchladit. Uzounké barevné vilky lemující celé pobřeží byla třešnička na dortu. Náhoda to vlastně vůbec nebyla, už jen proto, že náhody nejsou. Na pláži jsme si půjčili paddleboardy, jako jediní jsem se tam na moři plácali a za chvíli si všimli, že už tam nejsme sami. Slyšíme češtinu. Poprve od našeho odjezdu z ČR. Seznámili jsme se s fajn rodinkoou, kteří střídavě žijí ve Španělsku a Česku. Večer jsem zašli společně na večeři „all you can eat“ a přespali u nich na terase pod hvězdami. Tohle prostě nenaplánuješ. A poradili nám, co určitě neminout po cestě.
Růžová Laguna dela Torrevija
Byla by blbost si nezajet k tomuto růžovému skvostu, když jsme to měli po cestě. V Mrtvém moři v Izraeli jsem jako Tom neplavala. Teda plavat se v něm nedá, kvůli hustotě soli, takže velká sranda. Laguna je opravdu krásně růžová díky speciálnímu druhu řas a mikroorganismům, plná křišťálově bílé soli. Je tam i to super léčivé bahýnko, které je dobré na křečové žíly nebo prostě na to se zaprasit a pak to pracně smývat.
Kdyby někdo uvažoval lagunu navštívit, vemte si sebou aspoň 2l čisté vody na osobu na umytí. Nejsou tam nikde sprchy a když vylezete z vody ta sůl na vás bude držet jak “blbá” a navíc celé tělo budete mít pokryté takovým olejem, který taky není jednoduché smýt. A nechat to na sobě zaschnout by byla ta nejhorší varianta, stačí že plavky ztvrdnou. A nezkoušejte do vody čůrat a mazat si obličej, prej to pálí.
Jasně po cestě jsme zajeli do Valencie a Malagy, ale stejně nás víc bere příroda. Tak, když jsme dojeli sem, mysleli jsme, že končí všechna sranda a jsme na Marsu. Tohle byl super spot na spaní, až na tu lišku co tam řvala v noci.
Poslední noc jsme spali u Gibraltaru s krávama na louce, což byl super zážitek, pak už nás čekal trajekt do Maroka.
Maroko je na měsíc málo, vůbec jsme nestihli projet pořádně severní pobřeží Maroka, kde je opravdu krásná příroda a hory. My většinu času strávili na jižním pobřeží v Sidi Kaouki.
Já nepolíbená surfováním jsem se tady akorátně vyřádila se surfem. Tam to bylo pro začátečníky jak dělané. Mělká voda, ne moc silný vítr (jednou jo, když nám odfoukl naše „barefoot“ boty) a vlny tak akorát. V zimě se to ovšem může lišit. Je to malinkatá vesnička u moře, kde kromě surfování, oslíků a jógy nic jiného není. My tam strávili 14 dní, poznávali marockou kulturu a surfovali. Nejbližší město od tamtud je Essaouira, taky moc hezké, modré, ale ne tak jako Chefchaouen.
Modré městečko Chefchaouen
Na fotkách vypadá, jak klasické instagramové klišé, kde se musí každý vyfotit. Je to tak, ale opravdu se nám tam líbilo. Na rozdíl třeba od přelidněného a super rušného Marakeše je Chefchaouen mnohem klidnější a roztomilejší. Procházka modrými uličkami, kde nahlížíte za každý roh, jestli i tam je to modré, je fakt sranda. Místní maročtí prodejci nejsou vůbec tak vtíraví, naopak jsou moc milí.
Pokud si někde všimnete tohoto rádoby stánku se dvěma hrncema, nebojte se jít podívat pod pokličku. Vařená cizrna v přepočtu za 4 Kč byla jedna z našich oblíbených. Fakt mňamka. V tom druhém hrnci vaří šneky, na to jsme odvahu neměli.
Cestu zpátky jsme si zkrátili 26h trajektem do Barcelony a hurá po pobřeží na sever. Spali jsme za s sebou čtyři noci ve stanu, z toho dvakrát v kempu. V Saint Tropez jsme zastavit museli, asi každý viděl film Četník ze Saint Tropez. My alespoň narazili na Dušana ze Slovenska, co cestuje na kole po světě už pár let.
Kostel ve skále Santuario Madonna della Corona
Tohle poutní místečko najdete mezi Veronou v Itálii a jezerem Lago di Garda, takže třeba tohle trojkombo by mohl být moc hezký výlet. Nahoru vede serpentýnová cesta, což je pěkný ráj pro motorkáře nebo super výšlap pro cyklisty. Dlouho jsem nebyla tak uchvácená (naposledy z růžové laguny), jak můžou ve skále postavit něco takového. Určitě stojí za to. To místo na vás dýchne uklidňující atmosférou. Přímo tam na skále si můžete vychutnat kafíčko nebo si dát rovnou oběd a zajít na mši svatou.
Do Verony za Romeem a Julií
Do Verony jsem se chtěla podívat asi od 13 let, kdy jsem viděla film Dopisy pro Julii. Krásný romantický film, který se odehrává ve Veroně, ve městě lásky. Juliin balkon a zeď nářků jsem si představovala tak, jak to bylo ve filmu. Nojo, byla jsem naivní. Teď je to samý turista, tak jako všude ve větších proslavených městech. Přesto jsem byla nadšená a celé město jsme si hezky prošli po stopách Romea a Julie. I tak jsme raději utekli od toho masového turismu do klidných zahrad Giardino Giusti.
Romantika v Benátkách
Zase romantika. Benátky zní ohraně, ale ta atmosféra na vás opravdu dýchne. Samá ulička, zatáčka, mosteček, lodička. Celou naši cestu jsme moc neplánovali a nechávali to tak nějak plynout. Ovšem Benátky byly asi nejspontánější nápad ze všech. Ráno jsme se probudili ve Veroně s tím, že jedeme směr Rakousko a domů, jenže mělo pršet a motorka potřebovala poštelovat, takže bylo lepší zajet někde do servisu, a nejbližší byl zrovna v Benátkách. To nebude náhoda. Sice jsme měli na procházku po Benátkách jen jeden večer, ale i tak jsme se nabažili dostatečně a měli romantické rande v uličkách Benátek.
Triglavský národní park
Park je v takovém mini výběžku na západě Slovinska. A zase, ani jsme to neplánovali a najednou značka Slovinsko. Tak to byla naše 11 navštívená země na tomto tripu. Triglavským parkem jsme projížděli a udělali si malou zastávku. Opravdu krásná příroda, asi tak jako ve Švýcarsku. Pro turisty nebo na výlet na kolách to musí být top.
Spaní venku jsem si zamilovala
Mnohem radši spíme na divoko, s kempama jsme až tak dobré zkušenosti neměli. Samozřejmě je fajn se umýt pod teplou sprchou, ale tomu tichu, soukromí a vzrušení ve volné přírodě se nic nevyrovná. Navíc v kempech je spousta lidí, stan na stanu, ruch, světlo, většinou tvrdá zem a ještě si připlatíte, třeba i 35 euro.
Poslední noc v Rakousku u Klagenfurtu jsme si našli parádní louku s výhledem, ale za ohradníkem pro krávy. Co by ne, podjeli jsme ho i s motorkou. Ale to se krávám nelíbilo, ve stádu byly mladé telátka a maminka si to šla s náma vyřídit. Zahnala nás do lesa, krávy když mají mladé, jsou nebezpečné, snaží se je chránit. Ovšem motorka to schytala. Celé stádo, asi 12 krav se seběhlo okolo motorky a celou nám ji oslyntaly, Tomovi asi i načuraly do helmy. Naštěstí jsme na ně vyzráli, zahnali je do kouta a vypadli z tama na palouček vedle.
Co s sebou aneb co nechat doma
Sbalit se na 3 měsíce do 3 kufrů, dva lidi, není jen tak. Chtělo to pečlivou přípravu, minimalistické schopnosti a pevné nervy. Já jako holka jsem to měla přece jen o něco těžší, musela jsem se spokojit s 11 kouskama oblečení + dvoje plavky a kromě tenisek na motorku, jedny barefoot sandálky. Ale i z toho jde vykouzlit nemožné. I když musím přiznat, že posledních 14 dní už jsem toho stejného oblečení měla plné zuby.
PRO ŽENY: Veškerá moje kosmetika se vešla do malé kosmetické taštičky. Stejně jsem se líčila jen výjimečně, za celý trip asi 5x. A když říkám líčila, tak stejně myslím jen řasenku a lehká úprava obočí. Ženská vychytávka číslo jedna je za mě menstruační kalíšek. Nejenom, že je praktický, protože na něj nemusíte celý den myslet, můžete se s ním koupat, je ekologický, ušetříte spoustu zbytečného odpadu a taky peněz.
Před odjezdem jsme si vyráběli barefoot boty. Nejlepší nápad. Super praktické, lehoučké, skladné, pohodlné a nezničitelné boty. Tom s nimi i demoloval zeď, běhal a tahal klády z lesa. Ovšem příroda nad náma zvítězila a v Maroku nám je odfoukl silný vítr, když jsme se šli proběhnout po pláži.
Naše postranní kufry zabíral především stan, spacáky a karimatka. Museli jsme přemýšlet hodně prakticky a všechno, co jsme brali, muselo mít multifunkční využití. Třeba plastová krabička na jídlo; její víčko sloužilo zároveň jako takový talířek. Měli jsme sebou jen jeden ostrý nůž a oboustranou lžičkovidličku. Jo jen jednu. Stejně jsme měli jen jeden ešus, ve kterém jsme si dělali párkrát musli k snídani, polévku nebo nějaký eintopf. Nesměl chybět dědův domácí bylinkový čaj a stylový plecháček. A 2 cestovní lahve na vodu. Měli jsme sebou ultralehký skládací batoh z decathlonu, ten často přišel vhod.
Co jsme si brali zbytečně, byly dvě knížky a mapa. To nám spíš překáželo. Jinak jsme využili všechno. Naopak nám chyběla nějaká pláštěnka nebo plachta, když začalo pršet. Ovšem, člověk nikdy nebude připraven na 100 %. Důležité je vyrazit.
Splnili jsme si sen, a i když jsme to chtěli několikrát otočit, vzniklo z toho pro mě nejhežší léto. Takže příští léto určitě vyrazte, hlavně kolama dolů. Jestli se ti článek líbil, napiš do komentářů svůj názor, příběh nebo kam se chystáš vyrazit ty.