Nezřídka jsme si největší překážkou na cestě k úspěchu a bohatství my sami. Ne vždy ale máme šanci s tím něco udělat. Někdy naše úspěchy ovlivňují i zdánlivé detaily, třeba rodný jazyk.
Keith Chen, behaviorální ekonom a profesor ekonomie na UCLA Anderson School of Management, byl fascinován rozdíly v míře úspor lidí v jednotlivých zemích a pokoušel se zjistit, z čeho tyto rozdíly pramení. Zaměřil se proto na 34 zemí z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a porovnával různé jejich charakteristiky. Po rozsáhlém zkoumání došel k závěru, že jedním z klíčových faktorů je řeč, kterou obyvatelé země mluví.
Výše úspor v poměru k HDP v zemích OECD
Jazyky lze rozdělit do dvou skupin. První je tvořena těmi, které k vyjadřování různých gramatických funkcí a kategorií nevyužívají flexi (skloňování nebo časování), a místo toho tyto kategorie a funkce vyjadřují slovosledem či takzvanými funkčními slovy. Této skupině jazyků se říká jazyky analytické. Do druhé skupiny takzvaných jazyků syntetických naopak patří jazyky, které gramatické funkce vyjadřují skloňováním nebo časováním.
BEHAVIORÁLNÍ EKONOMIE V PRAXI
Chen z této diferenciace vychází, pro své potřeby ji ale mírně adaptuje – všechny jazyky na analytické a syntetické dělí podle toho, jakým způsobem je v nich tvořen budoucí čas. Skupinu takzvaných jazyků s morfologickým budoucím časem lze připodobnit k jazykům syntetickým, zatímco jazyky s lexikálním budoucím časem lze do jisté míry ztotožnit s jazyky analytickými. Co to znamená?
Čeština i angličtina spadají v Chenově podání mezi jazyky s gramatickým budoucím časem. Chceme-li v češtině převést větu „Jedeme autem“ do budoucího času, musíme použít prefigovaný tvar slovesa „jet“ – „Zítra pojedeme autem“. V angličtině totéž platí pro konstrukce typu „We are going by car.“ a „We will go by car tomorrow“.
Naproti tomu v jazycích, jakými jsou němčina nebo japonština, není podle Chena budoucí čas vyjadřován tvarem plnovýznamového ani pomocného slovesa, ale například příslovcem časovým.
Nutno však poznamenat, že Chen za určující vnímá úzus, tedy zvyklosti mluvčích bez ohledu na jejich faktickou správnost, nikoli nutně kodifikaci (uzákonění jazykové normy).
Do němčiny můžeme vzorové věty „Jedeme autem“ a „Zítra pojedeme autem“ přeložit jako „Wir fahren mit dem Auto“ a „Morgen fahren wir mit dem Auto“, kdy v druhé větě skutečnost, že jde o budoucí čas, určuje příslovce „morgen“ (zítra). V souladu s gramatickou kodifikací by však měla druhá věta znít „Morgen werden wir mit dem Auto fahren“. To by již ovšem němčinu řadilo mezi jazyky s budoucím časem morfologickým, tedy jazyky syntetické, protože pomocné sloveso „werden“ podléhá časování. Zmínit se také sluší to, že angličtinu lingvisté řadí tradičně mezi jazyky analytické, jelikož v ní neexistuje skloňování a časování se v ní dochovalo z dob staré angličtiny pouze částečně. Dost už ale bylo jazykového okénka.
Chen na základě svého výzkumu dospěl k závěru, že lidé hovořící jazyky, v nichž jsou tvary plnovýznamového či pomocného slovesa pro vyjádření přítomného či budoucího času odlišné, mají tendenci přítomnost a budoucnost vnímat jako dvě zcela oddělené a vzájemně nesouvisející skutečnosti, a z toho důvodu nemají ani tendenci se na budoucnost finančně připravovat a spořit si.
Naopak lidé hovořící jazyky vyjadřujícími přítomný a budoucí času stejnými slovesnými tvary vnímají přítomnost a budoucnost jako úzce propojené, a proto mají také tendenci se na budoucnost více a intenzivněji finančně připravovat a více si spořit.
Závěry, které Chen ze svého zkoumání vyvodil, sice naplatí na 100 %, převažující tendence jsou ale patrné, a jeho hypotézu tak víceméně potvrzují. Čeština jako jazyk s morfologickým budoucím časem řadí Česko podle výše úspor v poměru k HDP v seznamu zkoumaných zemí OECD do horní čtvrtiny, a z trendu tedy vystupuje. To ale není v tomto případě na škodu.
Výše úspor v poměru k HDP v zemích OECD – rozlišení podle jazyků analytických a syntetických
Zdroj Investiční web