Když před běžným člověkem řeknete “digitální měny”, první co se typicky vybaví je bitcoin, popřípadě název jiné kryptoměny. Pod těmi si většinou následně představí nástroj pro spekulace a rychlé zbohatnutí v horším případě. V tom lepším nedílnou součást dobře diverzifikovaného investičního portfolia. Ovšem když se řekne, že digitální měny jako takové mají potenciál značně snížit finanční nerovnost ve světě a pomoci hlavně nejchudším 20% populace, stěží si představíte něco konkrétního. A když se doplní, že digitální měny jsou úplně něco jiného než kryptoměny, i to nekonkrétní se rozplyne. A právě o digitálních měnách a slibných očekáváních, které jsou s nimi spojené, bude část dnešního článku. Aby ovšem článek nebyl jednostranný, budeme porovnávat využití digitálních měn na rozvíjejících trzích s využitím kryptoměn jako takových.
V České republice nám přijde běžné mít účet v bance a mají ho téměř všichni bez rozdílu. Mají ho bohatí i chudí, ti v bílých límečcích i ti pracující v montérkách. O to překvapivější je zjištění, že 25% američanů nemá vůbec, nebo má velmi omezený přístup k bankovním službám. Těchto lidí, kteří žijí v podobné situaci je celosvětově přes 2 miliardy. To co nám přijde samozřejmé je pro mnohé nedosažitelný luxus, jehož nedostupnost je omezuje v rozvoji jak osobním, tak finančním.
Proč je změna potřeba?
Zde se nabízí otázka, proč tomu tak je. Finanční instituce jsou většinou značně zastaralé a neflexibilní, k čemuž mě napadá jedna dobrá paralela – telefonní síť před 50 lety. Jediný způsob jak mít přístup ke spolehlivé dálkové komunikaci bylo žít ve správné zemi, popřípadě ve správném, míněno lepším, regionu. To stejné platí v přeneseném slova smyslu pro dnešní bankovní trh bez toho, abychom si to vůbec uvědomovali. Skvěle to dokazují celkové tržby z poplatků za peer-to-peer bankovní převody. Ty v roce přesáhly 700 miliard dolarů a průměrný poplatek se rovnal 7%. Dokonce i OSN zařadilo tuto problematiku do její agendy zvané “Sustainable Development Goals”, kde si vytyčila za cíl snížit průměrný poplatek za převod na 3% z nynějších sedmi.
Problém ovšem není jenom s transakcemi, ale i uchováním hodnoty. Evropská Centrální Banka (ECB) drží průměrnou inflaci za posledních 10 let hluboko pod 2%. To ovšem ještě neznamená, že v jiných zemích tomu není naopak. Když se řekne “Nigérie”, ti, kteří o Africe něco vědí, si představí relativně prosperující zemi, jejíž bývalé hlavní město Lagos se stalo africkou obdobou Silicon Valley. I přes to, že v porovnání s ostatními zeměmi v daném regionu se Nigérii daří, pořád má své monetární problémy. Nigérie naposledy zaznamenala roční inflaci pod 5% v roce 1972. Pro představu, 90% populace Nigérie inflaci pod 5% p.a. nikdy ve svém životě nezažilo.
Jaké jsou alternativy?
Když jsme si teď definovali problémy s naším dosavadním finančním systémem, pojďme se podívat na dvě možné alternativy. Ty mají potenciál změnit věci k lepšímu a vzhledem k informacím, které jsou zmíněny v předchozích odstavcích by vás nemělo překvapit, že 70% světových centrálních bank experimentuje s výhodami CBDCs, tedy “Central Bank Digital Currencies”, neboli digitální měny centrálních bank. Přechod na tyto CBDCs by znamenal odliv od tradičního bankovního systému založeném na pobočkách. To by umožnilo inkluzi všech, kteří mají přístup na internet, což většina ze zmiňovaných více než 2 miliard lidí má.
Co vůbec digitální měny jsou? Digitální měny v podstatě nejsou nic jiného než typické FIAT měny, ovšem bez fyzických bankovek a mincí. Narozdíl od kryptoměn jsou centrálně řízené a jsou netransparentní. To znamená, že transakci nelze sledovat po celou dobu tak, jako tomu je například u bitcoinu. Regulátor může jednoduše zmrazit jakoukoliv transakci případně jakýkoliv účet atd. Rozdílů je mnoho, ale ty hlavní můžete najít v této infografice:
Digitální měny a jejich zavedení?
Když teď víme, co si pod digitální měnou představit a známe argumenty, proč ji zavést, pojďme se podívat na praktickou stránku projektu. Je jasné, že testování a implementace těchto nápadů bude oříšek. Není možné provádět “vědecký experiment” na celé populaci a obzvláště ne na těch, kteří by ze zavedení benefitovali nejvíce. Zatím nejpopulárnější je myšlenka takzvaného “sandboxu”, tedy regulovaného prostředí, například jedno město či jeden region, kde by byl systém testován. Problém s tímto řešením je ten, že nikdy nebude v komunitě konsenzus a nutit lidi k podobnému experimentu není možné. Na druhou stranu vytvoření umělého prostředí také není dobrá varianta, jelikož by nebylo možné řádně nasimulovat všechny dopady dané změny.
Komplexní je také regulace tohoto systému. Regulace digitálních měn je jednoduchá oproti kryptoměnám, které jsou známy tím, že téměř není možné vystopovat, ke komu daná platba směřuje a kdo ji odesílá. Není možné zjistit ani za jakým účelem je platba provedena a zdali se nejedná například o dotování teroristické činnosti, popřípadě jiné nelegální aktivity. To vše právě kvůli decentralizaci. To, že je regulace digitálních měn jednoduchá oproti regulaci kryptoměn ovšem nic neznamená. Přechod na takzvaně “cashless” život by byla tak velká změna, že by trvalo roky vybudovat právní systém, který by myslel na úplně všechna zákoutí tohoto digitálního světa. Je takřka nemožné si představit plošné zavedení digitálních měn bez silných regulatorních opatření, což znamená, že se v blízké budoucnosti nemusíme ničeho bát.
Role kryptoměn v této problematice?
I přes to, že na rozdíl od digitálních měn se kryptoměny pravděpodobně nedočkají celosvětové implementace centrálními bankami, pořád mají svoji velkou roli v pomoci lidem ze zemí, ve kterých si o stabilitě finančního systému mohou nechat pouze zdát. To neplatí jenom pro země třetího světa jako Kenya atd., ale i pro relativně vyspělé země jako Turecko či Argentina. Pro obyvatele vyspělého světa mohou být kryptoměny super inovací, zábavnou hračkou či zajímavou investicí. Pro zbytek světa to může být jediná záchrana. Pro ilustraci tohoto tvrzení se podívejme na dva grafy a to BTC to USD a BTC to TRY (Turecká Lira). Pokud jste v roce 2018 měli to neštěstí, že jste nakoupili BTC za své dolary v ten nejhorší možný moment, vaše investice je aktuálně na cca -40%. Pokud byste ovšem nakoupili BTC ve stejný moment za své Liry, byli byste na +10%.
Abychom byli fér, je třeba zmínit, že kdybyste si za Liry v moment, kdy byl bitcoin za 20 000 USD koupili dolary jako takové, vyšli byste z toho nejlépe. Problém je v tom, že ne všude je jednoduché se k dolaru dostat a když už se k němu dostanete, ne vždy odpovídá nabízená cena ceně oficiální. Toto do určité míry vysvětluje, proč není o kryptoměny větší zájem v těchto zemích, jelikož málokdo vám prodá bitcoin za Syrskou Libru nebo Tureckou Liru a před transakcí se musí měna chtě nechtě převést před americký dolar nebo jinou relativně nevolatilní měnu. Z těchto důvodů je představa o tom, že problém lidí ve Venezuele a dalších zemích, kde lidé chudnou každým dnem, může být jednoduše vyřešen bitcoinem, naivní.
I přes komplikace které jsou způsobeny různými měnami a nemožností je jednoduše převádět z jedné na druhou, nedá se říct, že by se dané země o toto řešení nezajímaly. Například v září 2019 byl pojem “Bitcoin” nejvíce googlován v Nigérii a v Jižní Africe. Venezuela zůstala hned za branami top 10.
Co z toho všeho plyne?
Předtím, než všechny informace z tohoto článku shrneme, pojďme se ještě rychle podívat na výhody a nevýhody jednotlivých řešení. I přes to, že jak digitální měny, tak kryptoměny, mají za cíl zjednodušit přístup k finančnímu systému, každá z možností řeší problém jiným způsobem, a proto je potřeba k nim do určité míry přistupovat separátně.
Kdo kdy četl “1984” od George Orwella musí být článkem vystrašen – a nedivím se mu. Čistě digitální měny vytváří prostor pro extrémní regulaci a intervenci ze strany centrální banky, proti němuž by se stěží dalo bránit. Každý z nás by potenciálně přišel o možnost přijímat a odesílat peníze, utrácet či šetřit atd. Vše by bylo centralizováno a vzhledem k absenci fyzických peněz by se z tohoto systému bylo složité vymanit.
Kryptoměny sice řeší mnohé problémy digitálních měn, ale i u nich se vyskytují otazníky. Častým problémem jsou například podvody. Velkoformátové podvody kdy podvodníci vylákají ze svých obětí bitcoiny v ekvivalentu milionů dolarů nejsou ničím novým. Některé země si jimi již prošly, některé bohužel teprve čekají. To ovšem typicky není problém kryptoměn jako takových, ale spíše neznalosti kolem nich.
I když nečestné jednání některých může implementaci kryptoměn zpomalit, bitcoinová revoluce se zdá být nezadržitelná a vývojové země mají vše co k ní potřebují. Nabídka existuje, stejně jako poptávka. Do určité míry se o sebe bitcoin postará sám, ale možná by nebylo od věci tomuto vývoji nabídnout pomocnou ruku. Ti, kteří nemají taková privilegia jako my to nejen nutně potřebují, ale zároveň si to nepochybně zaslouží.
Tip: Návod na jednoduchý nákup Bitcoinu
Sám se snažím peníze ve fyzické podobě nepoužívat. Co mě ovšem dělá klidným jsou ta zadní vrátka, která mi zajišťují. Občas každý z nás ocení, že některé z našich transakcí nejsou zaznamenány. Nikde. Jsme připraveni se této svobody vzdát jako daň za inovaci a za to, že umožní přístup do finančního systému i těm, kteří k němu do této doby přístup neměli?
Zdroje: Hbr.org a blog.trezor