KANAĎAN SE SVÉRÁZNÝM PŘÍSTUPEM K FINANCÍM SI JIŽ 10 LET UŽÍVÁ MÍSTO PRÁCE SVÉ RODINY A VOLNA
S novinovými titulky nebo názvy knih, které slibují zaručený návod, jak se stát milionářem, je možné se setkat poměrně často. Ovšem částka se šesti nulami na bankovním kontu ještě neznamená, že se člověk skutečně zařadil mezi majetné a bohaté, natožpak mezi finančně nezávislé či dokonce šťastné. Zajímavou a inspirující životní filosofií se řídí Kanaďan, který se oprostil od povinnosti chodit do zaměstnání již ve svých třiceti letech, kdy odešel do důchodu. Nechte se inspirovat jeho přístupem a radami.
Na světě existuje spousta lidí, jejichž bankovní konta přetékají miliony či dokonce miliardami, a přesto nejsou vůbec žádnou výjimkou bankroty těchto lidí. Mít na svém bankovním účtu milionovou sumu totiž ještě vůbec nic z pohledu financí, jejich řízení a finanční nezávislosti neznamená. Ve skutečnosti může být taková částka pro jejího majitele i přítěží – čím více majetku a peněz má člověk k dispozici, tím větším otrokem tohoto bohatství se může stát, protože je neustále nucen pracovat a vydělávat jen pro to, aby si toto jmění udržel.
Alternativní pohled na finance nabízí koncept finanční nezávislosti, kdy není důležité, kolik finančních prostředků člověk má, ale způsob, jakým s nimi nakládá a jak je (ne)vydělává. Lidé, kteří jsou finančně nezávislí, mají dostatek příjmů, které pokrývají jejich výdaje bez toho, aby oni sami byli nuceni pracovat nebo vyvíjet nějakou aktivitu. Zjednodušeně řečeno, jsou to tedy takoví lidé, kteří jsou v „důchodu“ a pobírají rentu, kterou generují jejich finanční prostředky.
Přesně takovým člověkem je i Kanaďan Peter Adeney, známý spíše jako Mr. Money Mustache, který do důchodu odešel ve svých třiceti letech. Přitom ve svém původním zaměstnání nepobíral žádnou horentní mzdu nebo odměny a také se nestal dědicem nebo výhercem milionů v loterii. K penězům od dětství prostě jen přistupoval jiným způsobem než většina lidí a všichni jeho vrstevníci.
PENÍZE NEMAJÍ SLOUŽIT PRO UTRÁCENÍ, ALE PRO ZÍSKÁNÍ FINANČNÍ SVOBODY
Dnes čtyřicetiletý Peter Adeney si užívá důchodu již deset let. Pojem „důchod“ definuje jako období, kdy není třeba chodit do práce, aby si člověk vydělal na své živobytí. To však neznamená, že by měl nebo musel zůstat nečinný. Mr. Money Mustache se totiž dnes kromě své rodiny věnuje zejména psaní velmi oblíbeného blogu, který založil před čtyřmi lety, když si všiml, jak nešťastní jsou lidé kvůli penězům.
Peter Adeney již od mládí o penězích nepřemýšlel jako o statku, který je třeba utratit a vydat za nákup zboží či služeb, ale jako o aktivu, které je třeba investovat. Všechny volné prostředky ze své mzdy a také nečekané příjmy okamžitě přesouval zpět do finančního systému a nechával je pracovat. Při investování využíval pouze konzervativní indexové fondy Vanguard, které jsou ve Spojených státech amerických, kam se před lety přestěhoval, velmi olíbené. Mají totiž poměrně vysokou výkonnost a zároveň jsou spojeny s nízkými náklady (poplatky).
Ke zvolené formě investování Peter Adeney dodává, že je třeba se vyhýbat aktivnímu řízení portfolia a zvláště takzvanému „day tradingu“, tedy obchodování v průběhu jednoho dne. Výnosnější jsou podle něj dlouhodobé investice, proto on sám peníze do fondů pouze vložil a dále se o ně nezajímal a nezajímá.
Druhým zdrojem pasivních příjmů Petera Adeneyho jsou nemovitosti, které vlastní a které pronajímá.
Díky těmto dvěma investičním krokům se mu podařilo mít ve svých třiceti letech na účtu více než 600 tisíc dolarů, které se neustále zhodnocují a z nichž čerpá pro sebe a svou rodinu (ženu a syna) každý rok 25 tisíc dolarů. Své zaměstnání tedy opustil, věnuje se rodině, koníčkům a cestování, a pokud zrovna nepíše svůj blog, pak si v podstatě každý měsíc užívá své pohodlí, volno a nezávislost.
Mr. Money Mustache v akci na svém dvorku
ŠETŘIT, ŠETŘIT, ŠETŘIT…
Každého jistě nyní napadne, jak se Peteru Adeneymu podařilo v průběhu pouhých deseti let (mezi jeho dvacítkou a třicítkou), ušetřit zmíněnou sumu peněz. Návod je velmi prostý – žil velmi skromným životem a šetřil. Jako softwarový inženýr vydělával průměrně zhruba 67 tisíc dolarů ročně, což bylo v roce 2005, kdy odešel do důchodu, zhruba o 10 tisíc dolarů více, než vydělával průměrný Američan s titulem bakalář. Výdělky jeho ženy se pohybovaly na podobné úrovni. Dohromady pak byli schopni ušetřit až dvě třetiny veškerého společného příjmu.
Největší radou Petera Adeneyho je tedy naučit se žít a vyjít s padesáti (nebo méně) procenty toho, co člověk vydělává. Akceptovat takový přístup je podle něj pro většinu lidí velmi těžké. Současná konzumní společnost a kultura nás totiž neustále přesvědčuje o všech výhodách a možnostech života na dluh. Lidé tedy mají tendenci přehnaně utrácet, protože nakupování se stalo běžnou součástí jejich životů. Nakupováním si navíc často vynahrazují nedostatek jiných podnětů a stimulů. Nezřídka tedy utrácí mnohem více, než si mohou dovolit. A často si navíc ani neuvědomují, kolik skutečně vydávají a jak moc plýtavají.
Přitom začít šetřit a žít skromně ještě neznamená, že se člověk musí vzdát pohodlného života, koníčků nebo třeba technických vymožeností. Sám Peter Adeney si i při svém skromném životním stylu nikdy neodpustí svůj oblíbený a drahý sýr z dovozu a nevzdá se ani své oblíbené techniky, špičkové audio sestavy, mnoha různých chytrých telefonů a tabletů, které mu například pomáhají kontrolovat spotřebu energií apod.
ZMĚNA ZAČÍNÁ V HLAVĚ
Podle názoru Petera Adeneyho začíná cesta k finanční nezávislosti v hlavě. Podle něj je třeba změnit způsob myšlení o penězích a pak člověk velmi rychle zjistí, že šetřit je jednoduché. Vyplatí se například omezit náklady na provoz automobilu, dávat přednost dovolené v přírodě, preferovat domácí kuchyni před stravováním v restauracích, udržovat přátelské kontakty s lidmi, zdokonalovat své znalosti a dovednosti a například drobné opravy provádět svépomocí apod.
Šetřit je podle názoru Petera Adeneyho mnohem snazší pro lidi, kteří mají vyšší příjmy a kteří žijí ve větších městech, protože si mohou vybírat z více alternativ (například místo automobilu využívat hromadnou dopravu nebo kolo při cestě do práce).
Člověk, který změní své finanční myšlení a začne šetřit, také velmi snadno najde způsoby, jak vylepšit svůj rozpočet. Adeney například pronajímá svůj dům, pokud jede s rodinou na delší dovolenou.
Jedna z dalších rad Petera Adeneyho se týká přátel. Pokud se člověk snaží šetřit, pak je dobré obklopit se takovými přáteli, kteří mají podobný přístup k financím.
Nejíce udivující je pro mnohé čtenáře Adeneyho blogu skutečnost, že nikdy neměl žádný rozpočet. Jeho výdaje byly totiž vždy nepoměrně nižší než jeho příjmy, proto tedy ani žádný rozpočet nepotřeboval.
Přístup k financím, který si Peter Adeney ve svém životě zvolil, se samozřejmě nemusí mnohým zamlouvat a nikdy tudíž nepůjdou stejnou cestou. Mnozí také mohou mít námitky vůči výši jeho příjmů, které jsou samozřejmě s českými neporovnatelné. Pro jiné ale může být logika a filosofie, která stojí za jeho úspěchem při dosahování finanční nezávislosti, velmi důležitá, inspirující a motivující.
Zdroj Monty Rich