Suprový článek od Tomáše Hajzlera, který velice dobře popsal krysí závod a rád píše na téma svoboda práce.
Nadchla mě Jakubova Zpověď workoholika z března tohoto roku. Svojí formou a otevřeností. Došlo mi na tom, že jsem ještě nikdy nebyl u zpovědi. A protože jsem člověk, který se při konverzaci spíše zajímá, tak mě vlastně ještě ani nikdo nikde jinde pořádně nevyzpovídal. Na Kubově příkladu mi došlo, že se „z toho“ člověk může i vypsat (nebo taky vyspat :-)), a že to může být podobně objevné.
Určitě znáte ten pocit, tu potřebu to ostatním říct!? Já ji někdy mám. A přestože tady na webu trousím různé útržky ze svého života, o mnoha detailech jsem se ještě nikdy nezmínil. A tak jsem sedl a na příští čtvrtek napsal „Zpověď krysího závodníka“. To je totiž to, co jsem zhruba třicet let dělal. To byl můj život. Prostě jsem běžel krysí závod. Byl jsem tučná krysa a „dotáhl jsem to“ (tehdejší optikou) daleko. A protože to může být zavádějící termín, chci v tomhle úryvku vyjasnit pojmy. Tak, aby bylo mé čtvrteční (27.8.) zpovědi lépe rozumět.
Jak vznikl krysí závod?
Co se týče názvu, termín „krysí závod“ vznikl tak, že si někdo všiml podobnosti života moderního městského člověka a krysy běhající (prakticky nonstop) v kolotoči stále dokola.
Náš současný systém stojí na principu trvalého růstu výroby a logicky také spotřeby. Kdo má víc, nebo kdo je výš (ve společenské, podnikové či jiné hierarchii), je zpravidla ten úspěšnější a obdivovanější. Potřeba úspěchu a obdivu je zakódována do nejistého lidského ega, které potřebuje ujišťovat, soutěžit, vyhrávat a získávat obdiv. A tak se snažíme vyškrábat se na vyšší a vysoké posty a také vydělat hodně peněz. Za ty si pak kupujeme věci, které v podstatě nepotřebujeme, abychom předehnali lidi, které většinou nemusíme. A zpravidla platí staré moudro, že s jídlem roste chuť, a tak čím víc vyděláme, tím víc utratíme. Najednou máme pocit, že potřebujeme věci, o kterých jsme včera ještě ani nevěděli. Kdo potřeboval ještě nedávno GPS–ku? Dnes? Vydejte se někam autem bez navigace! Katastrofa. Cože, vy nemáte navigaci!? Nebo balená voda. Kdo o ní v roce 1989 slyšel? Dnes? Cože – vy pijete vodu z kohoutku? No to snad nemyslíte vážně? Vždyť je to nebezpečné!
Čím víc věcí potřebujeme, tím víc peněz musíme vydělat. Čím víc peněz musíme vydělat, tím více času trávíme prací. Čím více jsme v práci, tím méně času máme na lidi a aktivity, které nás skutečně naplňují a baví. A tak je to neustále dokola. Kolotoč: nákupy – peníze – práce – další nákupy – víc peněz – víc práce – míň radosti. A jedem, jako ta krysa… Odtud tedy termín „krysí závodění“.
Krysí závod v deseti bodech:
- Potřebuji věci, které jsem včera nepotřeboval.
- Na to musím vydělat (získat peníze).
- Protože nevydělám dost, půjčím si.
- Tím se moje potřeba peněz ještě zvýší.
- Musím víc pracovat (dělat i věci, které mě nebaví).
- Kromě toho mám strach, abych nepřišel o práci (za co bych nakupoval?).
- Protože jsem furt v práci, nemám čas a sílu na blízké lidi a koníčky.
- Ale mám peníze, můžu nakupovat (cítím se šťastný, jenomže vždy pouze na chvíli).
- Než si někdo koupí něco lepšího, nebo než mi reklama vysvětlí, že potřebuji další věc.
- Ale ta stojí další peníze, musím tedy pracovat.
Většina lidí se snaží vydělat hodně peněz. Za ty si pak kupují věci, které v podstatě nepotřebují, aby předehnali lidi, které ani předehnat nemusí.
Pokud to člověk neprokoukne, život se mu může smrsknout do několika malých úspěchů (kvůli kterým žije a ke kterým se upíná) a spousty lopoty a strastí mezi tím. Život pak může vypadat jako to, co popisuje tento obrázek:
Valná většina z nás krysí závod nevědomky běží. Je součástí lidské přirozenosti považovat časté jevy za normální. Divíme se jim zpravidla až s odstupem generací. Myslím si, že naši předci by se nám divili, stejně jako se nám diví mnohé dnešní přírodní národy. Podobně tak se generace, které přijdou po nás, budou nejspíš držet za hlavu.
Čím víc věcí, tím víc peněz
Čím víc věcí potřebujeme, tím víc peněz musíme vydělat. Čím víc peněz musíme vydělat, tím více času trávíme prací. Čím více jsme v práci, tím méně času máme na lidi a aktivity, které nás skutečně naplňují.
Pokud si chcete lépe osahat, jak moc jste se nechali chytit krysím závoděním, zde je pět otázek, které mohou být jakýmsi indikátorem, jak moc jste se chytli. Jinak to samozřejmě zkoumáme detailněji na našich zájezdech, zejména na Cestě kolem světa a na Peníze nebo život! Odpovědi na tyto otázky naleznete úplně dole.
- Kolik procent toho, čím trávíte běžný pracovní den, vás baví?
- Kolik Kč měsíčně jste před pěti lety považovali za dobrý plat a kolik je to dnes?
- Potřebujete pro sebe věci, které jste před dvěma lety nepotřebovali (výjimkou je změněná role – pokud jste rodič, pravděpodobně potřebujete věci, o kterých jste dřív ani nevěděl)?
- Trávíte většinu času s lidmi, které máte nejraději?
- Zkazí vám náladu, když se dozvíte, že kolega bere za stejnou práci víc?
- Snažíte se to daleko dotáhnout?
Zajímavý pohled na krysí závody nabízí Alan Watts v tomto krátkém videu:
A zde jsou odpovědi na pět otázek výše:
- Pokud je to dlouhodobě méně než 70 %, s velkou pravděpodobností je to proto, že závodíte.
- Pokud dnes pro sebe potřebujete víc, opět je to indikátor, že závodíte.
- Ano = body do závodu.
- Ne = body do závodu.
- Ano = body do závodu.
- Ano = body do závodu.
Tak co? Chytili jste se? Běžíte krysí závod?
P. S.: Chce to dost odvahy a také pokory připustit si, že jsem se nechal chytit. Pokud se mi podařilo podstatu krysaření vysvětlit, možná si říkáte, jaká je alternativa. Jednoduchá odpověď, těžká realizace. V pár slovech: Nezávodit. Nepoměřovat se. Přestat chtít to daleko dotáhnout. Místo toho dělat, co vás naplňuje a baví s lidmi, kteří vám sedí.
P. P. S.: Příběh věcí, který tu už byl mi přijde jako možná nejpovedenější dílko, které vysvětluje podstatu krysího závodění. ZDE je k shlédnutí s českými titulky.
Zdroj: Tomáš Hajzler